Poslední dva týdny neskutečně utekly, konečně chodíme pravidelně do práce:) Práce nás stále relativně baví, jsme tam takové babušky pro všechno, takže pomáháme na místech, kde je to potřeba. Tím, že pozice střídáme nám skoro ani nepřijde, že v práci jsme deset hodin. Já jsem většinu času na pozici třídiče špinavého prádla. Po páse mi jede hotelové prádlo a já ho musím roztřídit do kontejnerů na různá prostěradla (5 různých boxů), povlaky na polštáře, velké a malé ručníky. Někdy to je dost humus, hlavně ručníky, raději nepřemýšlím co s tím ti lidi dělají... Míša pracuje převážně už s vypraným prádlem, první týden byla převážně na pozici proklepávačky povlaků na polštáře. Kdy je nutné povlaky proklepnout, popřípadě otočit když jsou naruby, a naskládat na sebe aby se pak mohly dávat do žehličky. Není to náročné, spíše je to nuda. Ale když se "doláče" začnou kutálet, člověk to dělá i s radostí :) Postupně, jak zlepšuje angličtinu, tak se zapojuje do obsluhy strojů na skládání ručníků nebo žehličky prostěradel. Nyní začíná nejnáročnější období, letní sezóna, proto se pracuje jedenáct nebo dvanáct hodin denně a dokonce i soboty nebo neděle. Třeba Štědrý den strávíme v práci od půl šesté do šesti a jiné to nebude ani po Vánocích, na rozpis našich hodin a dní se můžete podívat na obrázku, abyste měli představu, jak si tady budeme válet šunky :) Každopádně pro nás to nejsou opravdové Vánoce, když je tady teplo a slunečno a všude možně jsou nazdobené vánoční stromky...
Původní rozpis, za první dny už došlo k změnám 23. od 6h a 24. od 5:30!
Náš ubytovatel minulý týden chytil nějakou náladičku a kromě toho že nemůžeme vařit po osmé večer a sprchovat po desáté večer, přilepil další cedulku do kuchyně, po tom co Míša pekla buchtu a připravovala si těsto na cukroví. Nemůžeme vařit více než hodinu a nepoužívat troubu dvakrát denně! Je to docela srab, že to nikomu neřekne do očí, že je prostě drahá elektřina, ať nevaříme zbytečně dlouho, tak to by bylo ok, ale prostě vylepil cedulku a dělal jako by nic. Trochu nám to narušilo vztahy a je možné, že půjdeme o dům dál ...¨
Cukroví bude!
Všem, kteří navštěvují náš blog přejeme ŠŤASTNÉ A VESELÉ VÁNOCE, doufáme, že i nadále si na nás občas vzpomenete a přečtete si co je u nás nového:)
Do hledání práce jsme se po napsaní předchozího článku pořádně opřeli, odjížděli jsme sady, kontaktovali všechny čísla, které nám Petr s Janou poskytli a nakonec to vyšlo! Nebylo to podle našich představ, ale domluvili jsme se s indickým kontraktorem (něco jako agentura, která má domluvené sady a na ty posílá lidi, jak už to ale bývá, vaše práce agenturu živí. Obecně se doporučuje indům se vyhýbat (neodvádí za vás daně, apod)). Rozhodli jsme, že někde prostě začít musíme, tak to vezmeme, když jsme skoro za dva týdny na vlastní pěst nic nesehnali... Vše vyšlo tak, že do práce vyrážíme poprvé na mé narozeniny v pátek 28.11. :) Zaměstnání jsme na apple thinning, nebo-li protrhávání jabloní. Co to vše obnáší si můžete i s komentářem prohlédnout na videu níže. Jednoduše by se to dalo říci, že z trsu jablíček, které zatím vyrostly, se nechá jedno maximálně dvě, aby měly prostor a narostly do potřebné velikosti a kvality. Navíc je to důležité, aby se pod tíhou jablek nepolámaly větve.
Apple thinning
Po ranním příjezdu na sad, kdy nás přivítal syn kontraktora, jsme se po lehkém vysvětlení pustili do práce. Ještě důležité zmínit, že jablka by se měly odtrhávat bez stopky, tak aby zůstala na stromě, protože kdyby se utrhla se stopkou to poslední, které tam má zůstat, by tam téměř nedrželo. Jabloně v sadu mají kolem 5-6 metrů, takže ani s žebříkem jsem nemohl dosáhnout na špičku, co teprve Míša. Po chvíli nás začaly bolet palce a ruce (od počítače na to nejsou zvyklé :) ), já jak jsem se snažil trhat jablka bez stopek jsem si odtrhl kůži od nehtů. No docela očistec. Ale přeci nás neodrovná první den. Na sadu pracují téměř výhradně češi, takže možnost zlepšení angličtiny je nulová. Češi tu mají docela dobrou pověst, ale jsou trochu jako otroci na černou práci... Jelikož jsme tam nováčci jsme suverénně nejpomalejší, i když se samozřejmě snažíme a nechápe jak někdo může být skoro dvojnásobně rychlejší. Domů odjíždíme po deseti hodinách dřiny. Prsty skoro necítíme. Párádní den! Ještě, že v ledninčce čeká narozeninové pívečko :) V sobotu opět vyrážíme do práce. Ráno nejdříve doděláváme sad, z předchozího dne a potom se přesouváme na jiný blok, kde jsou stromy o něco menší, ale zase více obsypané jablky. Vedoucí udělí pokyny, že všude má zůstat jedno jablko, na silných větvích dvě. Asi o dvě hodiny přijede asi jeho vedoucí, všem vynadají, že to dělají lajdácky a je to k ničemu, takže všechny udělané stromy je potřeba zkontrolovat. Potom dorazí asi majitel sadu, a moc se mu to nelíbí, na stromě pořád zůstává dost jablek, takže znova protrhat... Vedoucí dostal asi pěkně vynadáno, ale potom to přenese na nás, neboli pravidlo "padajícího hovna". Pak ještě dorazí hlavní kontraktor a vydá úplně jiné pokyny, že to protrháváme moc, že tam máme nechat více jablek a že máme zrychlit, že co se děje, proč jsme tak pomalí. No možná by se kluci mohli nejprve dohodnout jak to dělat, než nás potom buzerovat. Už během dne jsme téměř rozhodnuti, že tato práce není pro nás. Tedy práce nám nevadila, ale spíše přístup vedoucích, a samozřejmě i platové podmínky. Mzda je závislá od provedené práce, takže všichni jedou na rychlost a nezajímá je kvalita (aby se člověk dostal na minimální hodinou mzdu musel by za den udělat ve dvou kolem 50-60 stromů, což bylo nereálné, nejlepší se dostali sotva na 40). My jsme se to snažili dělat poctivě, neničit stromy, trhat to bez stopek, apod. Ale bohužel o to tady nejde.... Celý den se těšíme na večer (samozřejmě až práce skončí), kdy budeme s domácími grilovat. Když dorazíme z práce už mají všechno nachystané. Nestačíme se divit, jakou hostinu nám připravili, rozzářily se nám očička a těšíme se až usedneme ke stolu.
Narozeninová grilovačka
V neděli se na oplátku chopíme vaření my a Míša udělá parádní kuře na paprice s domácím knedlíkem a ještě navíc mně připraví narozeninový dort.
Kuře na paprice s domácím knedlíčkem
Narozeninový dortík
Na další práci nečekáme dlouho, po příjezdu do Hastings jsme se registrovali na sběr borůvek, úvodní schůzka je v úterý (kdybychom toto neměli na jablkách bychom museli zůstat déle..). Po úvodních procedurách, vydání zaměstnaneckých kartiček vyrážíme ve středu na sběr. Jedná se o kadanské borůvky, takže jejich sběr není až tak obtížný jak sbírání borůvek u nás v lese. My celí natěšení, do kyblíčků to docela dost rychle přibývá, po sesbírání jedné řady, je bohužel pro dnešek konec, posílají nás domů, protože borůvky ještě nejsou zralé. Asi jsme byli moc rychlí, přijali 300 nových sběračů a další bloky pro sběr borůvek nebyly připraveny. Doufáme, že takto to nebude každý den, protože pracovat 2-3h je sice fajn, ale na náklady nám to stačit nebude... Ve čtvrtek plní odhodlání a optimismu přijíždíme na šestou, kdy se má otevírat brána. Před turniketem je nekonečná řada sběračů, nakonec ve frontě trávíme více jak 40min, než si vlastně můžeme pípnout příchod, navíc se jede busem na jinou "plantáž", takže samotný sběr začínáme někdy kolem 7.15. Snad to nebude jak včera na 3h. Celkem nám to jde, práce to není náročná, jen borůvky nejsou ještě moc zralé, tak musíme být opatrní co sbíráme. Nakonec končíme kolem 15.30, za tu dobu se každému podaří nasbírat přes 30kg. Vedoucí nám ještě říkají, ať si zavoláme večer na informace, od kolika bude sběr zítra pokračovat. Večer nás překvapí bohužel nemilá zpráva, v pátek, sobotu i v neděli se nesbírá... :( takže z pracovního týdne jsme nedělali ani den a půl...
Na sobotu si naplánujeme výlet, dny doma jsou dlouhé. Nejprve vyrážíme do "White Pine Bush Scenic Reserve", kde je trasa buší, a téměř nedotčenou přírodou. Dominancí celé rezervace jsou 800 let staré a téměř 50m vysoké stromy.
Největší a nejstarší strom v rezervaci
Dosahují výšky až 50 m
Druhou zastávkou je "Tangoio Falls Scenic Reserve" kde jsou dva vodopády. První "Te Ana Falls" je nádherný, v létě ideální místo ke koupání (snad to není zakázané). Druhý "Tangoio Falls" je pro nás trochu zklamání, po prvním jsme čekali něco většího, ale i tak z vyhlídky je krásný pohled do okolní krajiny. Cestou zpět ještě poležíme a posvačíme na pláži u oceánu.
Te Ana Falls
Tangoio Falls
Trénink na surfování, zatím bez prkna
Abychom nevyšli ze cviku, v pondělí jsme byli na pohovoru v další práci :) Nakonec to dopadlo tak, že jsme tam zůstali. Je to společnost na praní hotelového povlečení, ručníků, ubrousků z restaurací, apod. Takže hala plná praček, sušiček, strojových žehliček a dalšího potřebného vybavení. První den v práci nám utekl a práce nás bavila. Je také fajn, že jsme v kolektivu místních a můžeme si procvičovat angličtinu. Věříme, že práce bude pokračovat a chvíli zůstaneme na jednom místě :)
