Srpen a září v Hastings

Původní plán psát příspěvky cca ve 2-3 týdenním intervalu jsme skoro po prvním měsíci zavrhli, tolik zážitků z práce nemáme a Vás by to přestalo bavit. Potom jsme si řekli, že by se mohl alespoň jednou za měsíc příspěvek objevit, ale bohužel ani to se nám nedaří plnit.

V prádelně se nic zajímavého neděje, pracujeme 5-6 dní, většinou od 7 do 16. Je fajn, že máme stálou práci, jisté hodiny, nezávislé na počasí. Stále na různých serverech čteme, že lidi hledají práci, že je na sadech a v zemědělství pořád docela mrtvo. Asi nám štěstí přálo.

První asi zásadní novinkou je, že jsme si pracovní víza prodloužili o další 3 měsíce, doma nás tedy budete moci asi přivítat až příští rok :) Spolu s podání žádosti jsme si udělali krátký výlet do Palmerston North.

Palmerston North

Za druhé jsme téměř po roce zajeli na závody v orientačním běhu. Bez tréninku to spíše nešlo než šlo, ale mapa se nezapomíná. První byl městský sprint v Napier. Ten nám z výletů a nákupů není ničím neznámým. Kategorie se na těchto "oblastních" závodech nevedou, je 4-6 tratí, kde si každý může vybrat podle sebe co chce běžet. Já jsem nás přihlásit na nejdelší trať, přeci nějakých 300-500 metrů není rozdíl. Možná s naší současnou formou ale byl. Startuje se na startovací krabičku. První jdu do akce já. Samozřejmě na sprintu není na co šetřit síly, stejně mi dřív nebo později dojde :) Ale vlastně jsem nemohl už před startem, kdy jsem si dal rozklus tak 300 m. :D Nakonec to nějak obíhám, alespoň mapově to bylo dobré. Až se v cíli proberu, jde do závodu Míša. Je na tom podobně jako já, v cíli sotva dýchá, a proklíná mě, že jsem ji přihlásil na tu nejdelší trať.

Po startu mám ještě plno sil

V cíli už to tak slavné není

Míša běžela až po mě, tak jsem ji na trati mohl udělat pár fotek

Míša v akci

Mapa s tratí

První zkušenost s naší běžeckou formou nás neodradí a za dva týdny vyrážíme na další závod. Nejlepší trénink je přece závod. Tentokrát je na jediném místním kopci v Te Mata Park. Tušili jsme že to bude kopcovité, ale parametry tratí nás překvapily. Nejdelší trať 3,8km 355m převýšení, já jdu do toho, když už jsme vyrazili, tak ať mám nějaké zážitky. Míša volí o něco příjemnější parametry tratě 2,1km 185m. Samozřejmě fyzické síly nám docházejí záhy po startu, ale pěkná příroda, ovečky na pastvinách nám to pomáhají překonat. Já jsem si na trati po pár drobných chybičkách a jedné špatně postavené kontrole pobyl přes 54 minut. Celkově mi to stačilo na krásné sedmé místo. Míša její trať zvládla za lehce přes 32 minut a byla třetí. Bylo to pěkné proběhnutí ale bez nějakého občasného tréninku to jde těžce. Pokud budeme mít možnost určitě na další závody zase vyrazíme. Ten den se nám přihodila ještě jedna, nyní už úsměvná historka. Nádrž v autě byla už skoro na suchu, ale ručička se stále o něco ráno zvedla, tak jsem si hrál na hrdinu, že je to v pohodě, že to bude stačit natankovat po závodech a při nejhorším, tam do kopce dojedeme a zpět to je z kopce a to už sjedeme. Parkuje se podél silnici, raději to hned otočím tak abychom parkovali už směrem dolů, ale spíše jen tak ze srandy. Ale po závodě už to taková sranda nebyla, auto ani neškytlo... Pravděpodobně i tím, že bylo v kopci, tak poslední kapky v nádrži byly asi na špatné straně. Máme i štěstí, že před námi nikdo nestojí blízko, takže stačí povolit ruční brzdu, zařadit neutrál a už to jede :) Hlavně moc nebrzdit ať dojedeme co nejdále, nejlépe až k benzínce. Potom ale mi to nedá a zkouším nastartovat a hurá chytlo to, poslední kapky dotekly do správného místa:) K benzínce to je jen kousek, takže žádné velké drama se nekoná, ale na ručičku benzínu se asi moc spoléhat nemůžeme.

Moje trať 3,8km 355m

Míši mapa 2,1km 185m

Jeden z prvních volných víkendů jsem vyrazil s kamarády z práce na golf. Po roce to nebylo zas tak špatné, ale stále je co zlepšovat.

V půlce září se konal v Hastings festival, při kterém prochází ulicemi města průvod dětských kroužků, různých sdružení, náboženských komunit, školek, apod.

Na závěr ještě příhoda z práce. Minulý týden, když jsem třídil špinavé prostěradla a ručníky, tak jsem si pár prostěradel položil na zem, kde jsem měl svoji modrou Craft mikinu (čekal jsem než se vyprázdní pytel, do kterého je budu moci hodit), ale pak jsem na to zapomněl, že tam mám mikinu, až když jsem ji po skončení práce začal hledat a nemohl nikde najít, tak mi došlo, že jsem ji asi musel vzít společně s prostěradly a hodit ji do pytle na praní, v každém pytli je cca 50kg prostěradel. Dohledat, ve kterém pytli může být je skoro nemožné. Kolega mně sice říkal, že by se prostěradla obarvit nemusely, ale... Spolupracovníci se mi smáli, že všechny prostěradla budou bleděmodré nebo moje mikina bude bílá :D Vtipné bylo, že vyprané pytle jsou bílé, tak potom už jsem přesně věděl, ve kterém je moje mikina, celkem to zářilo, naštěstí si toho nikdo z managementu nevšiml. Tak po dvou dnech přišel pytel k žehličce a vypadla moje mikina, hurá. Prostěradla byla v pořádku, mikina ale dostala při praní na 90°C docela zabrat, ale kupodivu se ani moc nezmenšila, ale pomačkaná zůstává stále, vlákna asi dostala zabrat. Asi mám pěknou pracovní mikinu :)

Aby jsme pracovní zátěž vydrželi, tak nemůže chybět kvalitní jídlo :)

Losos s grilovanou zeleninou

Cookies