Sydney, aneb na návštěvě u sousedů

Ještě než s námi začnete cestovat po Sydney, měli bychom na začátku zmínit, proč jsme se do Austrálie vydali. Jelikož nám 8.2. končila naše pracovní víza museli jsme požádat o turistická víza, abychom si pobyt na Novém Zélandu mohli prodloužit a konečně ostrovy procestovat. Samozřejmě jsme mohli požádat o víza předem z NZ, ale jelikož už tam jsme více než rok museli bychom pro imigrační úřad doložit zdravotní prohlídku včetně rentgenu hrudník, což by se spolu s poplatkem za žádost vyšplhalo téměř k 10tis. Kč na osobu a to se nám kvůli dvěma měsícům fakt platit nechtělo. Rozhodli jsme se tedy investovat penízky do cestování a víza získat zdarma na letišti po příletu. Nejprve jsme se rozhodovali, na který pacifický ostrov poletíme teď - Tonga, Fidži nebo Cookovy ostrovy. Ale Únor, tedy vrchol léta, není pro návštěvu vhodná doba - je to období tropických cyklónů a dešťů, které jsou letos ještě znásobeny jevem El Ňino. Možná i v Čechách jste zaznamenali, že právě Fidži zasáhla obrovská bouře a několik menších ostrovů srovnala se zemí. I proto jsme se rozhodli navštívit asi nejznámější město na jižní polokouli. Výběrem této varianty získání turistických víz jsme trochu zariskovali. Imigrační úředníci na letišti jsou většinou dost přísní a vždy si můžou najít nějakou maličkost, aby nás zpět nepustili. Ale jelikož jsme se do Sydney vydali jen s batůžky, a všechny věci včetně auta jsme nechali na NZ, tak naše riskování bylo ještě trochu větší. O tom, jak to proběhlo po příletu do Aucklandu, vás necháme napínat až na konec článku:)

Teď už konečně k Sydney. Plán jsme na osm dní měli jednoduchý, v prvních pěti dnech kdy jsme bydleli přímo v centru prozkoumat město, vyjet na výlet do Blue Mountains NP a poslední tři dny se vyvalovat na plážích:)

V neděli 7.2. se nejprve loučíme s Hondičkou a našimi kufry na parkovišti u letiště potom je náš let asi o hodinu opožděn. Na palubě vyplňujeme příletové karty, nás možná čeká ihned lehký problém. Na otázku zda jsme byli ve styku s vodou v řekách a zda máme nějaké věci co s ní přišly do styku, jasně odpovídáme ano. (Austrálie i NZ si velmi důkladně střeží hranice proti zavlečení jakýchkoli bakterií, které by mohly narušit jejich ekosystém). Po kontrole pasů nás hned posílají na kontrolu našich věcí. Paní sdělujeme, že jsme se během našeho cestováni po Coromandel koupali v řekách a já mám s sebou stejné plavky. Vytáhl jsem je z batohu, paní kontrolorka se trochu zarazila a položila mi otázku, zda jsem je potom pral. Já jsem trochu znejistěl, co mám říct, ale pak jsem na ni s úsměvem vybafnul, že jsem je pral v řece:) To se jí moc nelíbilo, nejprve je možná chtěla dle jejího výrazu vyhodit, ale pak mi je šla vyprat do horké vody a nějakých chemikálií a mokré mi je přinesla v igelitce zpět. Pak kupujeme místní karty na městskou dopravu a vyrážíme na zastávku autobusů (z letiště jezdí i vlak ale je pětkrát dražší). Po chvíli přijíždí autobus 400, který mám napsaný, že s ním musíme jet a pak přestoupit na jiný. Hned po nasednutí nám je jasné, že to nebude sranda, všechny zastávky jsou na znamení a názvy zastávek nejsou nikde napsány ani hlášeny. Tipujeme, kde by to tak mohlo být, nakonec nám to přijde už divné tak se ptáme místních. Moc se nevyznají, ale nastoupili jsme do autobusu v opačném směru (letiště jen projíždějí a tak jedou různými směry). Naštěstí pak přesedáme na vlak a v centru jsem za chvíli. Pak se už jen ubytovat, najít restauraci na večeři a po jídle ještě vyrážíme na procházku do Darling Harbour.

Asijské restaurace jsou v Sydney cenově nejdostupnější a tak se nám hůlky stávají každodenní součástí

Darling Harbour

V pondělí vyrážíme za turistickými atrakcemi Sydney. Nejprve přes Chinatown do Chinese Garden of Friendship, které jsou nádherné až kroutíme hlavou jak to zde uprostřed mrakodrapů může všechno růst.

Chinese Garden of Friendship

V Darling Harbour míříme nejprve do námořnického muzea, kde je především historie a zajímavosti o kolonizaci Austrálie. Poté navštěvujeme obrovské akvárium Sydney Sea Life. Je výborně zasazené v přístavu takže je zde normální mořská voda a my se procházeli pod hladinou vody. Samozřejmě největší atrakcí jsou "roztomilí" žraloci.

I když je za sklem tak z něj jde trochu strach

Mezi největší ryby v akváriu se řadí i tento Dugong

Po obědě jdeme do sousedního Sydney Wild Life, kde jsou k vidění zvířátka z celé Austrálie. Nejvíce pozornosti zde poutají samozřejmě klokani a koaly. Míša si klokana dokonce pohladila.

Kámoš klokan

Koala

Míša si ochočila svého klokana

Odpolední procházku zakončujeme přes Victoria Queen Building a Town Hall. Asi kolem půl deváté večer při pročítání letáků z infocentra zjišťuji, že dnes večer bude při příležitosti oslav Chinese New Year naposledy rozsvícena Opera a Harbour Bridge do červena. To si nesmíme nechat ujít a tak ještě vlakem jedeme do přístavu k opeře a mostu. Zpět dorážíme skoro o půlnoci, ale zážitek a fotky parádní.

Sydney Harbour Bridge v červenné

Sydney Opera House

Další den vyrážíme opět pěšky po dalších památkách a turistických zajímavostech. Přes Hyde Park se dostáváme ke Cathedral of St Mary.

Hyde Park a Sydney Tower  Eye v pozadí

St Mary´s Cathedral

Pak přes pár historických budov, které v centru ještě zůstaly, jdeme k Art Gallery of New South Wales. Po krátké prohlídce australského umění jdeme na vyhlídku odkud je krásný pohled na dvě nejznámější stavby v Sydney - Operu a most.

Následně se procházíme po nádherně upravených Royal Botanic Garden až dorazíme k Opera House. Je to opravdu architektonický skvost.

Royal Botanic Garden

Okolo přístavu Quay Harbour míříme do asi jediné historické čtvrti, která se ubránila novodobé výstavbě výškových budov, The Rocks. V místním muzeu je velice krásně popsána historie osídlování Sydney a význam čtvrti při příjezdu prvních evropských osadníků.

The Rocks

Z této čtvrti je také přístup na Sydney Bridge - přecházíme most tam i zpět. Krásný pohled na operu zase z jiného úhlu a i celé centrum města je jako na dlani. Po večeři v jedné z asijských jídelen spěcháme na západ slunce na Sydney Tower. Výhledy z ní jsou pěkné, ale mnoho zajímavostí se ztrácí mezi mrakodrapy a tak na operu nebo most není téměř vidět.

Sydney po západu slunce z Tower Eye

Den končíme noční procházkou po Darling Harbour.

Darling Harbour a Sydney CBD

Ve středu nás čeká brzké vstávání, abychom stihli levnější vlak do Blue Mountains National Park ještě před ranní špičkou. Z několika národních parků, které Sydney obklopují, je tento asi nejdostupnější pro jednodenní výlet. Vlakem jsou to z centra asi dvě hoďky. Z Katoomba jdeme pěšky na Echo point odkud je výhled na nejznámější atrakci Blue Mountains skalní formaci Three Sisters.

Blue Mountains National Park

Potom scházíme asi po tisíci schodech – The Giant stairway - níže do údolí. Asi dvouhodinovou chůzí místní buší se dostáváme do asi největšího turistického centra parku - Scenic World - kde denně proudí tisíce především asijských turistů. Jejich návštěva spočívá, že do údolí sjedou po nejstrmější železnici, přejdou asi 10min po dřevěném chodníčku k dolní stanici lanovky a vyjedou zpět. My se po naučné stezce procházíme skoro hodinu a pak po Furber Step kolem Katoomba Falls vycházíme zpět nad údolí a vracíme se na železniční zastávku. Po dvou hodinách jsme opět zpět v Sydney, pak už jen večeře a odpočinek.

Skalní formace Three Sisters

Jelikož jsme většinu hlavních turistických atrakcí stihli za pondělí a úterý na čtvrtek nám toho moc nezbývá. Jdeme si dokoupit k předchozím našim vstupenkám ještě návštěvu muzea Madame Tussauds, kde kromě několika mezinárodních celebrit jsou především rodáci z Austrálie.

Míša se stala na chvíli součástí královské rodiny

Jeden z nejznámějších sportovců Austrálie - Lleyton Hewitt

Taylor Swift má novou rozstleskávačku

Potom míříme trajektem do Manly. Jedné z nejslavnějších pláží v Sydney Manly Beach. Z trajektu se nám opět Opera a most ukazují z jiného úhlu a tak k desítkám předchozích fotek přidáváme další. V Manly nejprve navštěvujeme Manly Sea Life Sanctuary – záchranná stanice, která se stará o živočichy, kteří byli poraněni, zamotali se do rybářských sítí, apod. Potom už jdeme na Manly Beach, nic tak zázračného to tedy není, ano voda je nádherná, krásný písek, ale také hlava na hlavě.

Manly Beach

Nakonec na nás trochu z posledních dní už padá únava a tak nasedáme na zpáteční trajekt, znovu fotíme Operu a most. Stavujeme se na večeři a míříme na ubytování.

Panorama Sydney

V pátek nám končí ubytování v našem hostelu a my se přesouváme na asi druhou nejznámější pláž v Sydney – Bondi Beach, kde strávíme poslední tři noci našeho pobytu. Opět je to dlouhá písečná pláž s krásnou vodou, ale také stovky až tisíce lidí. Tak se chodíme koupat, vyzkoušíme si surfování, pro začátek jen na bodyboardu, ale i tak je to zábava. Procházíme se po dalších plážích v okolí, odpočíváme a užíváme si pohodičku v Sydney.

I v okolí velkoměsta je téměř křišťálově čistá voda

Prázdná Bondi Beach

Celou dobu nám perfektně vyšlo počasí, každý den 26 – 30 st. ani kapka deště. Víc jsme si ani nemohli přát.

V pondělí nás čeká už jen cesta autobusem na letiště a odlet zpět na NZ. Na letišti nám kontrolují zpáteční letenky z Nového Zélandu zpět do ČR a paní se snad pětkrát zeptá, jestli máme nějaké zavazadla k odbavení. Samozřejmě, že ne, všechno jsme si nechali na Zélandu, ale to ji raději neříkáme. Trochu se totiž diví, že na dva měsíce jedeme jen s malým batohem. Pak už nám dá palubní letenky a my doufáme, že nebude kontaktovat Novozélandskou stranu.

Po tříhodinovém letu přistáváme zpět v Aucklandu a začíná na nás dopadat trochu nervozita z pasové kontroly a získání turistických víz pro naše další cestování. Ve frontě se snažíme vypozorovat, který z úředníků vypadá nejpříjemněji a kterému bychom se nejraději vyhnuli. Samozřejmě na nás vyjde řada na toho s nejpřísnějším pohledem. Ani jsme se nestihli skoro rozkoukat a už nám razítkuje pas s novým tříměsíčním vízem. S úsměvem děkujeme a rychle postupujeme, aby si to náhodou nerozmyslel. Pak už jen vyzvednout Hondičku na parkovišti a jedeme přespat do kempu vstříc novým dobrodružstvím.

Na návštěvě u Hobbitů a cestování po Coromandel

Tak ani naše minulé předsevzetí o průběžné aktualizaci našeho blogu nevyšla. Teď se pokusíme o poslední restart, protože kdy jidny než teď, ale o tom později. Od minulého článku se vlastně ani nic nestalo, nikde jsme pořádně za poslední tři měsíce nebyli. Prádelna se postupně rozjela na šest pracovních dní a tak jeden den jsme věnovali relaxu. Za ten rok se únava postupně nasbírala a s přibývajícími dny to bylo horší a horší. Ale vidina konce a škrtání zbývajících měsíců, týdnů a nakonec dnů nám pomáhala přežít :-)

Nyní už můžeme říci, že je to za námi. V práci nám na náš poslední pracovní den přichystali slavnostní oběd a dostali jsme i různé dárky, nejcennější z toho jsou místní maorské přívěšky ze zeleného kamene. Míša dostala vybroušený ve tvaru srdce a já ve tvaru rybářského háčku. Takto velkolepou rozlučku neměl skoro nikdo a to se tam za tu dobu co jsme tam pracovali, pár lidí vystřídalo. Asi si přeci jen naši práci trochu oceňovali. Ale jsme rádi, že už jsme skončili, bylo toho možná až moc.

Potom už se jen sbalit a opustit náš půlroční domov. V neděli 31.1. začalo naše více jak tříměsíční cestování. Z Hastings jsme vyrazili opět do "smradlavé" Rotorua. Odpoledne jsme strávili procházkou po zahradách s bublajícím bahnem a další termální aktivitou. Následně jsme přejeli k jezerům, které se rozkládají hned nad městem. Krásná čistá voda, některá jsou lehce zbarvena do modré nebo zelené barvy, podle zemského podloží. U jednoho je i jednoduchý kemp, kde jsme přespali.

Na pondělí jsme si předem zarezervovali prohlídku Hobbitína, neboli Hobbiton Movie Set. Vesničku, kde se natáčely trilogie Pána Prstenů a Hobbita. Režisér Sir Peter Jackson si vyhlédl krajinu poblíž městečka Matamata, kde si od místního farmáře pronajal jeho krajinu a postavil zde kulisy pro natáčení Pána Prstenů. Po natočení trilogie se kulisy přeměnily na skanzen a jednu z hlavních turistických atrakcí Nového Zélandu, kam denně proudí stovky lidí. My jsme vyrazili na jednu z prvních prohlídek na kterých ještě nebývá moc lidí, měli jsme štěstí a naše skupinka měla jen 11 členů z maximálních 40. Prohlídky jsou každých 15minut a tak v Hobbitonu je potom docela narváno. Jediné co nám malinko nevyšlo, bylo počasí - zataženo a různé intenzity deště, ale zase to mělo trochu magickou atmosféru. O celý Hobbiton se asi hlavně přes noc starají desítky zaměstnanců, kteří udržují vše pohádkově krásné. Samotná prohlídka od návštěvnického centra Shire Rest začíná asi deseti minutovou cestou autobusem do Hobbitonu, během které jsme se dozvěděli historii a výstavbu Hobbitonu. Poté už jsme prošli okruh kolem Hobbitích domečků o každém nám průvodkyně pověděla nějakou zajímavost. I když z venku vypadá velmi realisticky, ve vnitř kromě jednoho nic není, jsou to jen kulisy, dveře a okénka zasazené do svahu. Všechny vnitřní scény se točily ve studiu ve Wellington. I tak je to ale neskutečná podívaná, na konci na každého čeká jedno pivo v Green Dragons Inn. Celá prohlídka i s cestou zpět trvá 2-3h. I přes celkem vysoké vstupné to stojí za návštěvu.

Odpoledne jsme jeli objevovat místní pozůstatky z dolování zlata, které se zde těžilo na začátku 20. století. První zastávkou bylo Karangahake George, kde se zlato těžilo hlavně z podzemních tunelů. Škoda, že se toho z historie nedochovalo více, k vidění jsou většinou pouze základy budov s obrázky, jak to dříve vypadalo a také pár podzemních tunelů a zbytek železnice pro vozíky.

V sousedním městě Waihi se nachází povrchový důl, kde těžba zlata už skončila nebo právě končí. Výtěžnost dolu se stává neefektivní, kdy z jedné tuny horniny jsou cca tři gramy zlata. Den končíme v kempu poblíž Whangamata.

Další den nejprve prozkoumáváme krásné, písečné pláže poblíž Opoutere poté vyjdeme krátký track na Mt. Paku ve městečku Tairua. Všechny tyto pobřežní města na poloostrovu Coromandel ožívají pouze přes léto, kdy se sem na prázdniny stěhují bohatší aucklanďané do svých letních vil a apartmánů. Odpoledne zakončujeme téměř tříhodinovým výletem po stopách dobývání zlata v oblasti Broken Hills. Součástí okruhu je i 500m dlouhý podzemní tunel Collins Drive, který je s baterkou volně přístupný. Přímo v údolí je jednoduchý kemp.

Ráno vstáváme ještě za tmy, abychom stihli východ slunce u Cathedral Cove. Jeden z nejznámnějších přírodních úkazů na Novém Zélandu. Důsledkem přírodních vlivů zde na pláži ve skále vzninkl tunel, kterým se dá volně při odlivu procházet. Ráno se sice sluníčko schovávalo za mraky, takže z východu slunce nic nebylo, ale jsme se vyhnuli velkému davu turistů, kteří zde mají povinnou zastávku. Místo je to opravdu nádherné.

Bylo sice lehce po sedmé ráno, ale už pospícháme na necelých deset kilometrů vzdálenou Hot Water Beach. Zde na několika málo místech vyvěrají horké termální prameny přímo na pláž. Tyto místa jsou dostupná pouze cca dvě hodiny před a po odlivu moře. Na pláži je možné si vykopat svůj vlastní bazének s teplou vodou. Přijíždíme kolem osmé, ale první rozhodně nejsme, parkoviště se už pomalu plní. Vyzbrojeni kelímky od jogurtů a zmrzliny (půjčovna lopatek otvírá až v 9) vyrážíme kopat vlastní bazének. Naštěstí nám na místě jeden místní pán půjčuje vlastní rýč a dává nám rady, kde kopat. Hned narazíme na horký pramen, ve kterém se nedá téměř udržet noha, natož se v něm koupat, tak ho propojujeme se studenou mořskou vodou a už je to v pohodě. Občas nám sice nějaká větší vlna zboří přední stěnu našeho bazénku, ale i tak je to paráda. Postupem času se pláž začíná plnit a je zábavné sledovat ostatní, jak se snaží najít místo pro svůj bazének, pak už je to ale otravné, hlava na hlavě. Asi v deset už pěkně uvařeni opouštíme pláž a pokračujeme v naší cestě.

Přes Whitianga a Coromandel Town směřujeme po štěrkových cestách až na úplně nejsevernější část Coromandelského poloostrova. Až nás na konci překvapí krásný kemp v Port Jackson s písečnou pláží, krásným oceánem a ještě krásnější okolní přírodou.

Další den jedeme zpět po západním pobřeží směrem do města Thames, po cestě zastavujeme na krátkou procházku ke stromům Kaura, které zde na začátku dvacátého století rostly ve velkém, ale místní obyvatelé je téměř všechny vytěžili, proto teď jsou velice ohroženým druhem. V Thames kontrolujeme předpověď počasí na další dny, protože chceme podniknout nějaké výlety v Kauaeranga Valey, které je výchozím bodem ke vstupu do Coromandel Forest Park. Bohužel hned zítra odpoledne má začít hodně pršet. I tak se přesouváme do kempu v údolí a doufáme, že avizovaný déšť přijde až odpoledne a my budeme moci přeci jen někam vyrazit.

Ráno bohužel už lehce prší, tak měníme plány. Jedeme zpět do Thames, kde jdeme na prohlídku zlatého dolu a dozvídáme se více o historii a způsobu těžení zlata, o kterém jsme prozatím pouze spekulovali. Dokonce jsme i nějaké to zlato a stříbro vyrýžovali.

Následně vyrážíme do Auckland, kde strávíme dvě noci před naší cestou do Sydney. Poprvé jsme se tak vydali do centra, prošli jsme přes pár "historických" (v uvozovkách protože historie Nového Zélandu není vůbec bohatá, objevena byla necelých 250let zpět, tak i ty nejstarší jsou pouze 100-150 let staré, to se s např. Karlovým mostem nedá vůbec srovnat) budov. Podívali jsme se do Národní galerie umění. Ale centrum nás moc nazaujalo, doufáme, že Sydney bude o něčem jiném, o tom ale už v dalším článku.