Nyní už můžeme říci, že je to za námi. V práci nám na náš poslední pracovní den přichystali slavnostní oběd a dostali jsme i různé dárky, nejcennější z toho jsou místní maorské přívěšky ze zeleného kamene. Míša dostala vybroušený ve tvaru srdce a já ve tvaru rybářského háčku. Takto velkolepou rozlučku neměl skoro nikdo a to se tam za tu dobu co jsme tam pracovali, pár lidí vystřídalo. Asi si přeci jen naši práci trochu oceňovali. Ale jsme rádi, že už jsme skončili, bylo toho možná až moc.
Potom už se jen sbalit a opustit náš půlroční domov. V neděli 31.1. začalo naše více jak tříměsíční cestování. Z Hastings jsme vyrazili opět do "smradlavé" Rotorua. Odpoledne jsme strávili procházkou po zahradách s bublajícím bahnem a další termální aktivitou. Následně jsme přejeli k jezerům, které se rozkládají hned nad městem. Krásná čistá voda, některá jsou lehce zbarvena do modré nebo zelené barvy, podle zemského podloží. U jednoho je i jednoduchý kemp, kde jsme přespali.
Na pondělí jsme si předem zarezervovali prohlídku Hobbitína, neboli Hobbiton Movie Set. Vesničku, kde se natáčely trilogie Pána Prstenů a Hobbita. Režisér Sir Peter Jackson si vyhlédl krajinu poblíž městečka Matamata, kde si od místního farmáře pronajal jeho krajinu a postavil zde kulisy pro natáčení Pána Prstenů. Po natočení trilogie se kulisy přeměnily na skanzen a jednu z hlavních turistických atrakcí Nového Zélandu, kam denně proudí stovky lidí. My jsme vyrazili na jednu z prvních prohlídek na kterých ještě nebývá moc lidí, měli jsme štěstí a naše skupinka měla jen 11 členů z maximálních 40. Prohlídky jsou každých 15minut a tak v Hobbitonu je potom docela narváno. Jediné co nám malinko nevyšlo, bylo počasí - zataženo a různé intenzity deště, ale zase to mělo trochu magickou atmosféru. O celý Hobbiton se asi hlavně přes noc starají desítky zaměstnanců, kteří udržují vše pohádkově krásné. Samotná prohlídka od návštěvnického centra Shire Rest začíná asi deseti minutovou cestou autobusem do Hobbitonu, během které jsme se dozvěděli historii a výstavbu Hobbitonu. Poté už jsme prošli okruh kolem Hobbitích domečků o každém nám průvodkyně pověděla nějakou zajímavost. I když z venku vypadá velmi realisticky, ve vnitř kromě jednoho nic není, jsou to jen kulisy, dveře a okénka zasazené do svahu. Všechny vnitřní scény se točily ve studiu ve Wellington. I tak je to ale neskutečná podívaná, na konci na každého čeká jedno pivo v Green Dragons Inn. Celá prohlídka i s cestou zpět trvá 2-3h. I přes celkem vysoké vstupné to stojí za návštěvu.
Odpoledne jsme jeli objevovat místní pozůstatky z dolování zlata, které se zde těžilo na začátku 20. století. První zastávkou bylo Karangahake George, kde se zlato těžilo hlavně z podzemních tunelů. Škoda, že se toho z historie nedochovalo více, k vidění jsou většinou pouze základy budov s obrázky, jak to dříve vypadalo a také pár podzemních tunelů a zbytek železnice pro vozíky.
V sousedním městě Waihi se nachází povrchový důl, kde těžba zlata už skončila nebo právě končí. Výtěžnost dolu se stává neefektivní, kdy z jedné tuny horniny jsou cca tři gramy zlata. Den končíme v kempu poblíž Whangamata.
Další den nejprve prozkoumáváme krásné, písečné pláže poblíž Opoutere poté vyjdeme krátký track na Mt. Paku ve městečku Tairua. Všechny tyto pobřežní města na poloostrovu Coromandel ožívají pouze přes léto, kdy se sem na prázdniny stěhují bohatší aucklanďané do svých letních vil a apartmánů. Odpoledne zakončujeme téměř tříhodinovým výletem po stopách dobývání zlata v oblasti Broken Hills. Součástí okruhu je i 500m dlouhý podzemní tunel Collins Drive, který je s baterkou volně přístupný. Přímo v údolí je jednoduchý kemp.
Ráno vstáváme ještě za tmy, abychom stihli východ slunce u Cathedral Cove. Jeden z nejznámnějších přírodních úkazů na Novém Zélandu. Důsledkem přírodních vlivů zde na pláži ve skále vzninkl tunel, kterým se dá volně při odlivu procházet. Ráno se sice sluníčko schovávalo za mraky, takže z východu slunce nic nebylo, ale jsme se vyhnuli velkému davu turistů, kteří zde mají povinnou zastávku. Místo je to opravdu nádherné.
Bylo sice lehce po sedmé ráno, ale už pospícháme na necelých deset kilometrů vzdálenou Hot Water Beach. Zde na několika málo místech vyvěrají horké termální prameny přímo na pláž. Tyto místa jsou dostupná pouze cca dvě hodiny před a po odlivu moře. Na pláži je možné si vykopat svůj vlastní bazének s teplou vodou. Přijíždíme kolem osmé, ale první rozhodně nejsme, parkoviště se už pomalu plní. Vyzbrojeni kelímky od jogurtů a zmrzliny (půjčovna lopatek otvírá až v 9) vyrážíme kopat vlastní bazének. Naštěstí nám na místě jeden místní pán půjčuje vlastní rýč a dává nám rady, kde kopat. Hned narazíme na horký pramen, ve kterém se nedá téměř udržet noha, natož se v něm koupat, tak ho propojujeme se studenou mořskou vodou a už je to v pohodě. Občas nám sice nějaká větší vlna zboří přední stěnu našeho bazénku, ale i tak je to paráda. Postupem času se pláž začíná plnit a je zábavné sledovat ostatní, jak se snaží najít místo pro svůj bazének, pak už je to ale otravné, hlava na hlavě. Asi v deset už pěkně uvařeni opouštíme pláž a pokračujeme v naší cestě.
Přes Whitianga a Coromandel Town směřujeme po štěrkových cestách až na úplně nejsevernější část Coromandelského poloostrova. Až nás na konci překvapí krásný kemp v Port Jackson s písečnou pláží, krásným oceánem a ještě krásnější okolní přírodou.
Další den jedeme zpět po západním pobřeží směrem do města Thames, po cestě zastavujeme na krátkou procházku ke stromům Kaura, které zde na začátku dvacátého století rostly ve velkém, ale místní obyvatelé je téměř všechny vytěžili, proto teď jsou velice ohroženým druhem. V Thames kontrolujeme předpověď počasí na další dny, protože chceme podniknout nějaké výlety v Kauaeranga Valey, které je výchozím bodem ke vstupu do Coromandel Forest Park. Bohužel hned zítra odpoledne má začít hodně pršet. I tak se přesouváme do kempu v údolí a doufáme, že avizovaný déšť přijde až odpoledne a my budeme moci přeci jen někam vyrazit.
Ráno bohužel už lehce prší, tak měníme plány. Jedeme zpět do Thames, kde jdeme na prohlídku zlatého dolu a dozvídáme se více o historii a způsobu těžení zlata, o kterém jsme prozatím pouze spekulovali. Dokonce jsme i nějaké to zlato a stříbro vyrýžovali.
Žádné komentáře:
Okomentovat