Týden v Hastings

Uplynulé události by se asi daly shrnout do jedné věty - práce není, foťák v ..., peníze ubývají. Ale postupně, tak hrozné to zase není :)

Bohužel už při cestě do Hastings nám přestal z ničeho nic fungovat foťák, ale doufali jsme, že to bude v pohodě, že si "odpočine" a bude to dobré. Bohužel nic, zašli jsme i do obchodu, aby nám vyzkoušeli, jestli jen třeba neodešel kabel nebo adaptér, ale ne, problém je ve foťáku. Vzhledem k tomu, že ho máme ještě v záruce, navíc ho máme i pojištěný, tak jsme ho poslali zpět do ČR, snad brzy dorazí a potom uvidíme co dál. Fotky ve fotogalerii jsou tedy pouze z mobilu...

Naše ubytování - pohled ze zahrady

Otevřené okno z našeho pokoje

Ubytování je v pohodě, malý přízemní domek (4+1), majitel NZ s přítelkyní z Číny. Co se od něj postupně dozvídáme, tak to vypadá, že občas "sbalil" nějakou holku, co u něj bydlela. Zatím víme, že byl několik let s češkou, s malaysijkou má 2 děti a naposled "sbalil" číňanku co u něj bydlela loni (v únoru čekají dítě). Hodně zvláštní chlapík, ale je hodný. Pak se ještě v průběhu týdne do dalšího pokoje přistěhovali číňan s číňankou, takže nás tu bylo 6, ale číňan už je pryč, tak tu jsme v pěti. Majitel občas vytasí nějaké pravidlo, nevařit po 8pm, nesprchovat po 10pm, apod. Ale je fajn, i když je to trochu úchyl na úklid a práci na zahradě, např. trávu seká skoro obden, kdy ani není vidět co je posekané a co ne :)

Práce bohužel zatím není, v pondělí (17.11.) jsme ale postupně vyřídili všechny potřebné dokumenty, hlavně IRD číslo (= daňové číslo nutné k práci) a bankovní účet. Pro cizince je to totiž trochu komplikovanější, při žádosti o IRD číslo se musí uvést adresa pobytu NZ (což je dost těžké, když ani nevíš kam jedeš, nebo kde budeš za týden ubytovaný...), tak jsme využili adresy kamarádky Míši, která je nyní v Queenstown. Vyřízení tohoto čísla trvá 8-10 pracovních dní, tak jsme zažádali hned po příletu v Aucklandu. Bez tohoto čísla nás nikde nezaměstnají. Nakonec nám ale velmi pomohl jeden zaměstnavatel, který nám napsal papír, že by nás zaměstnal, ale nemůže protože nemáme IRD a bankovní účet, na tento dopis jsme už dali adresu v Hastings. Vybaveni tímto papírem vyrážíme na úřad, aby nám číslo udělali na místě, nebo alespoň minimálně změnili adresu na žádosti. Úřednice je příjemná a vše nám vyřizuje na místě. Paráda. Teď už jen založit místní účet, ať nám má kam chodit výplata :) V tuto chvíli chybí už jen ta práce. Během týdne objíždíme nespočet sadů, vinic ale zatím nikde nic, buď mají plno, nebo ještě neberou sezónní pracovníky. Někde alespoň necháváme tel. číslo, pro případ, že by něco bylo. Pár sadů máme rozjednaných, tak snad nějaká práce brzy vyjde.

Te Mata Peak

Te Mata Peak

Během shánění práce jsme si udělali dva výlety. První byl na kopec Te Mata Peak. Když nám o tom majitel říkal, jestli jsme tam už byli, řekl to tak rychle, že jsme oba rozuměli "tomáta pik" (=sběr rajčat) :) Kopec je vysoký 399 m. n. m., kolem je přírodní park, kde je několik značených okruhů. Jako správní orienťáci si trasy kombinujeme, abychom viděli to nejhezčí :) Trochu nám to stejně jako v Aucklandu, kazí silnice, která vede až na vrchol. Budeme si asi muset zvyknout, že na turisticky oblíbená místa se dá vyjet autem. Výhledy jsou, ale samozřejmě hezčí, když si tam člověk vyjde a vrchol "dobyje" :)

Cape Kidnappers

Cape Kidnappers

Traktor veze líné turisty!

Cílem druhého výletu byl Cape Kidnappers, kde sídlí kolonie terejů. Cesta, která trvá cca 5h, vede celou dobu po pobřeží, a její průchodnost závisí na přílivu. V průvodci a na informačních tabulích se píše "nevyrážejte dříve než 3h po přílivu a zpět se vydejte nejpozději 1,5h po odlivu". Ráno byl příliv kolem 6, odliv kolem 12. Máme v plánu vyjít kolem 10h, ale moc se nám nechce vstávat a je to trochu dále než jsme předpokládali, vyšli jsme až před 11h. Ze zkušeností s udáváním časové vzdálenosti, jsme přesvědčeni, že cestu zvládneme rychleji :) Cesta moc neutíká, většinou se jde po písku nebo v kamínkách. Nad námi jsou místy téměř 150m vysoké útesy z písku, které se můžou občas utrhnout. Při cestě k mysu je moře poklidné, jen jednou musíme sundat boty a jít vodou. Každou chvíli nás předjíždí někdo na motorce, čtyřkolce nebo v autě. Pláž je totiž přístupná i pro vozidla, předepsanou rychlost 20 km/h dodržuje jen velmi málo motorkářů. Pěšky téměř nikoho nevidíme. Pak nám dojde proč - proti nám jedou dva traktory, které na vleku vezou líné turisty...  Po 13h stoupáme na mys, kde se nachází hlavní kolonie terejů. Nádherné místo, většina právě sedí na vajíčkách. Na zimu potom odlétají do teplejší Austrálie.

Kolonie terejů

Před cestou zpět si ještě dáváme oběd a tabule na které je napsáno, že nejnižší hladina je dnes cca od 11.45 do 12.30 a zpět bychom měli vyrazit nejpozději 1:15 - 2h po odlivu. Zpět tedy odcházíme kolem 14h, měli bychom to tedy v pohodě stíhat. Po příchodu zpět na pláž, zjistíme, že moře se trochu rozbouřilo, vlny jsou větší. Začíná to být dobrodružství :) Místy musíme při odlivu vlny rychle přeběhnout kolem skal, abychom se dostali na suché místo. Pak už musíme sundat boty a místy jdeme skoro po kolena ve vodě, naštěstí je to jen kousek, potom už je to jakžtakž v pohodě. Ale je vidět, že voda dost stoupla. Kousek před koncem potkáváme (asi němce na kole), který se nás ptá, jestli tam jsou terejové, vypadalo, že jede dál... Nevíme kam dojel, ale až na mys se dostat nemohl, voda byla už moc vysoko. Celkem nám to se všemi přestávkami, focením atd. trvalo přes 5h, příště už místní časy nebudeme podceňovat.

Moře se trochu zvedlo :)