Welcome to New Zealand!

Moc se nám do toho nechtělo, ale když jste se s námi loučili, každý jste se zajímal jestli budeme mít nějaký blog. Váš zájem nás moc potěšil, tak jsme si řekli, že si blog založíme! Uvidíme, jak často budou příspěvky přibývat... Vpravo je odkaz do fotogalerie, kde si můžete prohlédnout naše fotky :)

Naše letadlo v Amsterdamu

Odlet se nakonec nekonal, tak jak jsme vám ho říkali...V týdnu před odletem jsem onemocněl a tak jsme den před odletem přesouvali letenky. Nakonec jsme tedy letěli 6.11. z Prahy do Amsterdamu poté do Taipei s mezipřistáním v Bangkoku a poslední let do Aucklandu opět s mezipřistáním v Sydney. Bylo to náročné, ale doletěli jsme v pořádku. Kluk, se kterým jsme se seznámili na cestě, na tom tak dobře nebyl. V Taipei na něj čekali, že do Austrálie letět nemůže (měl letěl také až do Aucklandu), měl nějaké problémy s pasem, tak nakonec letěl přes Hongkong a Kuala Lumpur do Aucklandu (tam ho zatím pustili).

"Výborný" dezertík na cestě z Bangkoku

Na letišti jsme všechny kontroly prošli bez problémů. Probíhá zde tzv. Biosecurity, kde hlídají aby jim někdo nepřinesl nějaké bakterie, které by mohlybýt v zemědělství nebezpečné. Člověk musí přiznat co všechno s sebou veze, pokud by něco našli co neřekl, je to pokutováno. Mezi lidmi pobíhají psi, kteří jsou vycvičení na hledání např. ovoce a kontrolují zavazadla. Odvoz a ubytování na první dny jsme měli domluvené u jedné Češky, která už 11 let na Zélandu žije. Ubytovala nás nakonec u jejích známých (u sebe měla plno). Rodina je asi trochu za vodou, ale o vlastní barák moc nepečovali, hlavně dětem to bylo úplně jedno (asi si neváží toho co mají). V koupelně se válí na zemi iPad apod. O oblečení ani nemluvě. Ale pro nás na pár dní perfektní.

Ubytování v Aucklandu

V neděli jsme vyrazili shánět auto. Naše představa byla celkem jasná - kombík ideálně do 2000$. Auta se tu mezi cestovali docela točí. Obecně jsou prý v docela dobrém stavu, technická je tu každých 6 měsíců. Pro nás by bylo ideální, aby technická byla co nejčerstvější. Pro benzínové motory tu není problém 300-350 tis km. Pro naftové i 400 tis. km. Vyrazili jsme ráno na trh aut, kam může kdokoliv přijet (za poplatek 35$ může auto vystavovat) a snažit se auto prodat. Najít kombík s nájezdem kolem 200 tis. km a přijatelnou cenou byl docela problém. Buď to bylo drahé, nebo to mělo hodně najeto. Docela nepříjemní byli prodejci, většinou byli z Íránu, Pákistánu, Afgánistánu, Indové apod. Prostě překupníci aut, kteří mimo sezónu koupí auto levněji a nyní na začátku sezóny, kdy je poptávka největší auto prodají. Jedno se nám docela líbilo (Mitsubishi), mělo jen asi 150 tis. km a bylo za 2250$, zkusili jsme teda testovací jízdu, byl to mazec jet po druhé straně, ale zvládli jsme to. Jelo to celkem pěkně. Ale ten stav tachometru vzhledem k ceně se nám moc nezdál a navíc přeci nekoupíme první auto. Tak jsme chodili dále, zkusili ještě jedno, ale to už od nastartování nebylo dobré. Měli jsme pak myšlenku, že koupíme auto raději dražší, aby něco vydrželo a snáze se nám podařilo prodat, ani žádné takové jsme však nenašli. Tak jsme se vraceli s nepořízenou domů a začali hledat po internetu. Na pondělí večer jsme měli mít domluvenou schůzku s jedním slovákem co chce prodat auto, ale nemá technickou (že v pondělí odpoledne na ni jde). Nakonec to nedopadlo, nestihl to, tak se to přesunulo na úterý večer. Na internetu jsme objevili celkem slušný Holden (=Opel) Astra 2001, jen 150 tis. km, rozhodli jsme se, že se na něj půjdeme podívat. Ale ještě před prohlídkou jsme si nechali na internetu o auto vyjet report, který o autě zjistí všechny informace (od VIN, objemu motoru, stavu tachometru (při každé prohlídce), zda byl tachometr stočený až po počet vlastníků). Vše vypadalo v pohodě, byli jsme téměř rozhodnuti, že když pojede dobře, tak ho koupíme. V úterý ráno tedy vybíháme (je to asi 6km tak se nám nechce jít pěšky, raději poklušeme) do bazaru. Na pohled vypadá pěkně, motor, olej, vše v pořádku, startuje dobře, vyžádáme si testovací jízdu. Nic nechtějí, ani pas ani jiný doklad, prostě nám půjčují auto a asi doufají, že se vrátíme. Ale jízda hrůza, kromě že je to manuál (při každém řazení, hledám páku ve dveřích :) tak plyn moc nereaguje, při sešlápnutí se nejprve nic neděje, pak to hrozně řve a až pak to zrychlí (zvláštní), navíc svítí červená kontrolka motoru, to smrdí průserem. Jsme trochu zklamaní, pro auto z obrázku jsme se docela nadchli. Ve stejném autobazaru zkoušíme ještě další dvě auta, ale je to opět hrozné. Tak vyrážíme zpět. Už neběžíme, nic nám neuteče. Po nákupu potravin koukáme na inzeráty při vstupu do obchodu a objevíme tři auta, inzeráty si nafotíme, třeba se budou hodit. Opět hledáme na internetu. Nakonec zkusíme napsat na inzerát, po chvíli se ozve majitel a domlouváme si schůzku. Přijede takový borec (vypadá na nějakého místňáka), opět si půjčujeme auto na testovací jízdu, jede perfektně, vše funguje, brzdy jsou v pořádku, geometrie také. Pak koukám do motoru, vypadá že nikde nic neteče, motor je moc teplý olej nejde zkontrolovat. Vyptávám se na pár detailů, nakonec se rozloučíme s tím, že mu dáme vědět. Schůzka se slovákem nedopadne, auto neprošlo technickou, opravovat to bude asi až o víkendu. Rozhodli jsme se že to koupíme od toho místního, vypadá slušně, auto jede nejlépe z testovaných. Scházíme se ještě večer, v autě mu dávám 1800$ a on mi předá 2 klíče.

"Naszo fajno szunka" :)

Přepsání se vyřizuje další den, my jdeme na poštu, on jen nahlásí, že auto prodal. Pak jedeme na pojišťovnu, a zjišťujeme, že nefunguje tachometr (jak rychlost, tak km), zastavuji, vypnu motor, znovu nastartuji a už funguje, snad to bude OK. Vyřídíme pojištění, které sice není povinné, ale každá maličká nehoda by mohla být drahá, navíc riziko nehody zvyšuje jízda po druhé straně. Už jen natankovat a opouštíme Auckland.

Trasa Auckland - Hastings

Mt Maunganui

Máme namířeno směr Hastings, vezmeme to někde oklikou ať něco vidíme, čas nás moc netlačí, tak jednu noc přespíme v autě. Jedeme směr severovýchodní pobřeží. Tachometr více méně funguje, jen občas má výpadky. Jinak vše dobré. Kocháme se nádhernými výhledy. Odpoledne dojedeme do Tauranga a parkujeme pod horou Mt Maunganui, na výstup na horu se nám zdá pozdě, chceme ještě někam dojet, nakonec ještě objevíme jeden malý poloostrůvek, kam se jdeme podívat a při tom pozorujeme místní surfaře.

Rotorua

Pak hledáme připojení k internetu, abychom se podívali kam dále, nakonec je už tma a hledání místa na přespání bude obtížné. Nikde jsme se zatím nedočetli jestli je to zakázané nebo povolené jen tak přespat někde v autě.. Nakonec jsme to zapíchli na parkovišti u nemocnice. Ráno vyrážíme do Rotoura, termální oblast, kde v parku bublá bahno a voní síra. Moc času nemáme, chceme se stavit v další oblasti Wai-O-Tapu, kde je nějaký velký gejzír, který má erupci každý den v 10.15. Je to tam úžasné, krátery (každý jinak barevný), jezírka , někde bublá voda, někde bahno. Pak už se blíží čas gejzíru, přijíždíme tam včas, je to skoro jako venkovní amfiteátr, jen místo pódia je gejzír. Přemýšlíme, jak to, že to je každý den přesně v 10.15, že tam budou mít určitě nějaké tlačítko, a pak to začne stříkat. Chystáme si foťák, aby to náhodou nebouchlo a my to pak nestihli.

The Lady Knox Geyser před erupcí

The Lady Knox Geyser 

V 10.15 přichází borec něco o tom vykládá, pak dovnitř nasype pytel nějaké chemie a po chvíli to začne stříkat. Je to pěkné, taková atrakce pro lidi, ale nic co by nás ohromilo. Pak přes Taupo pokračujeme do Hastings. V Taupo raději tankujeme, vypadá to, že další bude až v Napier, na naší mapě totiž není žádná vesnice. Ano, první značka - další benzínka za 130 km. Příroda je nádherná, ani fotky to nedokáží tak zdokumentovat. Tachometr už spíše nefunguje než funguje. Z Taupo do Hasings je to cca 150 km my po příjezdu máme 56 :D Kdo ví kolik to auto má ve skutečnosti najeto... Doufáme, že něco vydrží. V Hastings máme domluvené ubytování u jednoho místního. (Díky moc Péťovi a Janě, za pomoc a všechny kontakty co nám dali).

Tongariro National Park